Blog

Vážení,

rádi bychom Vás seznámili s rozsudkem Nejvyššího správního soudu („NSS“) č.j. 5 Afs 208/2023-42 ze dne 26. 07. 2024. V uvedeném rozsudku se NSS zabýval daňovou uznatelností nákladů na reklamu v podobě videospotů vysílaných na světelné LED obrazovce. Správce daně při daňové kontrole vyjádřil pochybnosti o rozsahu plnění a náklady neuznal jako daňově účinné. Krajský soud, stejně jako NSS, závěr správce daně potvrdil.

O co šlo v uvedeném rozsudku?

Stěžovatelka (daňový subjekt) uplatnila v rámci daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, za zdaňovací období 2015/2016, náklady na reklamní plnění v podobě videospotu na světelné LED obrazovce umístněné na budově.

Správce daně vyjádřil při daňové kontrole pochybnosti o deklarovaném rozsahu reklamního plnění. Z tohoto důvodu vyzval stěžovatelku k prokázání, že k přehrávání světelné reklamy skutečně došlo. Z předložených důkazních prostředků nebylo možné dokázat četnost (rozsah) přehrávání reklamy. Správce daně zhodnotil, že stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno a doměřil daň z příjmů z právnických osob.

Rozhodnutí Krajského soudu („KS“)

Stěžovatelka měla s dodavatelem uzavřenou smlouvu, která stanovovala délku a minimální četnosti vysílání reklamy za den. Ke smlouvě rovněž předložila harmonogramy skutečných vysílání, které však nebyly v souladu s dohodnutými podmínkami, jelikož četnost vysílání v harmonogramu byla nižší, než bylo stanoveno ve smlouvě. Majitel LCD obrazovky v rámci soudního řízení navíc uvedl, že reklamu vysílal z vlastní iniciativy častěji. Uvedené tak poukazovalo na skutečnost, že ze strany stěžovatelky nebyla reálná četnost reklamy vůbec kontrolována, když o této skutečnosti nevěděla.

Stěžovatelka dále poskytla jako důkazní prostředek fotografie a k nim přináležející snímky metadat. Podle KS snímky sice prokazují vysílání reklamy, nelze je však považovat za důkaz o četnosti tohoto vysílání. Metadata jsou navíc podle KS snadno manipulovatelná, proto je nelze přijmout za stěžejní důkazní prostředek.

Jako další důkazní prostředek byly předloženy playlisty. Z důvodu, že se nejednalo o komplexní playlist dané LED obrazovky, KS uvedl, že neobsahují ověřitelnou informaci o tom jak a kdy byly spoty vysílány a nelze je tak považovat za průkazné.

Krajský soud tak souhlasil se závěrem správce daně, že stěžovatelka nebyla dostatečně schopna prokázat rozsah poskytovaného plnění. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neunesla dle KS své důkazní břemeno, nelze náklady na reklamu považovat za daňově účinné v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Vyjádření NSS

V projednávané věci se NSS postavil na stranu Krajského soudu. V předložených reklamních smlouvách shledal NSS nesrovnalosti ve stanovení minimálního počtu vysílání za hodinu. Ten byl po přepočtu na den vyšší než smluvně stanovený minimální počet vysílání za den s tím, že stěžovatelka ho nebyla schopna odůvodnit. Rozpor byl také shledán u předložených tabulek playlistů, které neodpovídaly smluvním podmínkám.

NSS rovněž potvrdil závěry KS v případě prokazování za pomocí fotografií LED obrazovky a souvisejících metadat. Tyto důkazy prokazují existenci plnění, nikoli však frekvenci (četnost) vysílání reklamního spotu.

NSS shledal pochybnosti daňových orgánů o skutečném rozsahu vynaložených výdajů a daňové účinnosti deklarovaných nákladů na reklamu, podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, za důvodné.  Závěrem potvrdil, že stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno, které zahrnuje povinnost prokázat nejen poskytnutí reklamy, ale také její rozsah.

V případě, že Vás k rozsudku zajímá více informací, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme!

Stela Bartošová
bartosova@clarksonhyde.cz