Blog

Vážení,

rádi bychom Vás seznámili s rozsudkem Nejvyššího správního soudu („NSS“) č.j. 7 Afs 121/2023–44 ze dne 17. 05. 2024. V uvedeném rozsudku se NSS se zabýval otázkou, jaký charakter musí naplňovat transakce mezi zdánlivě nezávislými subjekty, aby naplnila podmínky podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“)., tj. vzhledem k charakteru plnění byla vnímána jako transakce mezi spojenými osobami s povinnostmi ve vztahu k obvyklé ceně. Uvedené ustanovení vymezuje jako tzv. spojené osoby i takové, které vytvořily vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.

O co šlo v uvedeném rozsudku?

Společnost (stěžovatel) sjednala obchodní plnění ve formě reklamních a propagačních služeb a náklady za toto plnění uplatnila v plné výši jako daňově uznatelné. Na základě daňové kontroly správce daně vyloučil náklady ze základu daně a doměřil společnosti daň z příjmů právnických osob. Dle správce daně byla transakce účelová a iracionální s tím, že i sjednanou cenu označil za neobvyklou. Dle správce daně smluvní dohoda měla vést primárně ke snížení základu daně, čímž tato transakce naplnila charakter podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP. Krajský soud souhlasil se závěry správce daně.

Cena za umístnění reklamy byla výrazně vyšší v porovnání od cen, které by byly sjednané za běžných tržních podmínek. Iracionalitu transakce dokazovalo nerozumné a nelogické jednání. To by z pohledu normálního podnikatele nebylo velmi pravděpodobně činěno, jelikož efektivita reklamy v konečném důsledku vedla k nárustu obratu jen díky zvýšené fakturaci již stávajícím zákazníkům.

Stěžovatel s těmito závěry nesouhlasil, podle něho daňové orgány neunesly své důkazní břemeno a naplnění podmínky v uvedeném ustanovení ZDP nebylo dostatečně prokázáno.

Vyjádření NSS

Nejvyšší správní soud souhlasil se stěžovatelem, že důkazní břemeno nese správce daně. K naplnění transakce podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP je nutno dle NSS splnit současně dvě podmínky – existence právního vztahu a jeho účel, kterým je převážně snížení základu daně.

První podmínka je podle NSS převážně splněna, a to poskytnutím plnění a uzavřením písemné smlouvy. V případě druhé podmínky NSS zdůrazňuje odlišnost mezi úmyslem a účelem. Dle NSS není podstatný úmysl vzniku právního vztahu, ale až konečný účel transakce, která má vést převážně ke snížení základu daně. Povinností správce daně je pak prokázat jednání poplatníka za účelem daňově optimalizačního cíle vzhledem k výši základu daně. Uvedené ustanovení tak cílí na situace, kdy se poplatník uměle snaží optimalizovat svůj základ daně položkami, které pro něj nemají ekonomickou hodnotu.

NSS uvádí, že k naplnění definice jinak spojených osob podle uvedeného ustanovení nepostačuje dokázat jen jednu podmínku, a to dokázáni existence odchylky ceny plnění od ceny obvyklé. Naplnění vztahu je nutno také provázat s okolnostmi jeho vzniku a konečným výsledkem. To znamená, že okolnosti a výsledek vedly ke vzniku plnění, jehož účelem bylo snížení základu daně s následným dopadem na výši daně. NSS proto doplňuje, že uvedené ustanovení reflektuje volnost daňového subjektu ve sjednávání obchodních cen, správce daně však nemusí sjednanou částku akceptovat, pokud dostatečně nenaplňuje objektivní účely uspokojení hospodářských potřeb (tzn. vynaložení nákladů v souladu s § 24 odst. 1 ZDP).

Podle NSS správní orgány unesly důkazní břemeno a souhlasil se závěry správce daně i Krajského soudu. Dle NSS tak byla obchodní transakce v projednávaném případě nelogická a neobvyklá a nevykazovala žádnou přidanou hodnotu pro poplatníka, čímž tato transakce naplnila definici transakce mezi spojenými osobami podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP.

V případě, že Vás k rozsudku zajímá více informací, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme!

Stela Bartošová
bartosova@clarksonhyde.cz