Blog

Vážení,

v minulém příspěvku, který se věnoval směrnici CSRD z obecného pohledu, jsme vysvětlili, jaké povinnosti s sebou implementace směrnice přinesla. Zároveň jsme poukázali na historický kontext vzniku nefinančního reportingu a v neposlední řadě jsme Vás seznámili s tzv. ESRS standardy. Všechny informace naleznete zde.

V tomto příspěvku se blíže podíváme na zmiňované ESRS standardy, a to konkrétně na environmentální standard (písmeno „E“ v „ESG” reportingu).

Environmentální standardy („E“)

Jak bylo řečeno, „E“ stojí za životní prostředí a jedná se o posuzování dopadů činností společnosti na životní prostředí (a opačně). Cílem je nastavení priorit dlouhodobě udržitelné strategie vhodné ke specifickému sektoru, ve kterém firma podniká.

ESRS sektorově specifické standardy budou postupně vydávané asociací EFRAG a budou doplňovat 5 povinně vykazovaných všeobecných standardů. ESRS kategorie pro životní prostředí jsou následující:

• ESRS E1 – Klimatická změna,
• ESRS E2 – Znečištění,
• ESRS E3 – Vodní a mořské zdroje,
• ESRS E4 – Biologická rozmanitost a ekosystémy,
• ESRS E5 – Využití zdrojů a cirkulární ekonomika.

Dalším nástrojem přechodu k dlouhodobě finančně udržitelné a konkurenceschopné ekonomice je tzv. EU taxonomie, která stanovuje šest environmentálních cílů:

• zmírňování (mitigace) změny klimatu;
• přizpůsobování se (adaptace na) změně klimatu;
• udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů;
• přechod na oběhové hospodářství;
• prevence a omezování znečištění;
• ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Článek 8 Nařízení EU 2021/2178 udává, že společnosti aktuálně mající povinnost nefinančního reportingu by měly za rok 2022 a 2023 vykazovat způsobilost z hlediska taxonomie pro první dva cíle (zmírňování a adaptace). Za rok 2024 a 2025 budou povinné subjekty vykazovat již i soulad z hlediska taxonomie, a to pro všech 6 cílů.

Podle EU taxonomie také musí společnost povinná vykazovat podle harmonogramu aplikace NFRD a CSRD (viz náš dřívější příspěvek) zveřejnit podíl environmentálně udržitelných hospodářských činností. Aby mohly být činnosti považovány za environmentálně udržitelné, musí splňovat následující podmínky:

1. výrazně přispět alespoň k jednomu z 6 cílů,
2. nezpůsobovat významnou újmu žádnému z dalších 5 cílů podle principu DNSH (“Do no significant harm“),
3. dodržovat minimální sociální záruky,
4. dodržovat použitelná technická screeningová kritéria.

Směrnice ESRS ukládá povinnost vykazovat emise skleníkových plynů ve třech kategoriích, jejichž výpočet je blíže specifikován v ESRS E1-E5 a založen na tzv. GHG Protokolu („Greenhouse Gas Protocol“):

1. Scope 1 – přímé emise a data z reportující společnosti, např. firemní objekty a vozidla,
2. Scope 2 – nepřímé emise z energie při činnostech spojenými pouze s dodavateli tzv. „upstream“, např. nakoupená energie,
3. Scope 3 – další nepřímé emise z dodavatelského řetězce představují např. nákupy, přepravu zboží, cestování, další nepřímé emise zde pochází z činnosti spojené s odběrateli tzv. „downstream“, a to např. prodané produkty, přeprava zboží a investice.

EU standardy omezují vykazování Scope 3 na významné kategorie. Dále vyžadují určité detaily a nařizují komplexní výpočet emisí společnosti jednou za tři roky (pouze v případě, pokud nedojde ke změnám, které inventář emisí ovlivňují).

Samostatně v našem dalším příspěvku si představíme „S“ z ESG reportingu.

Jiří Vidiečan                                          Lenka Kolmanová
vidiecan@edmutilitas.cz                        kolmanova@edmutilitas.cz