Vážení,
rádi bychom Vás seznámili s rozsudkem Nejvyššího správního soudu („NSS“) č. j. 10 Afs 61/2022-41 ze dne 7. 2. 2023. NSS se zabýval problematikou zdanění finanční motivace pro zaměstnance ve formě odměny poskytované výrobcem prodávaného zboží (jako třetí osobou), nikoli přímo zaměstnavatelem.
O co šlo v uvedeném rozsudku?
Výrobce prodávaného zboží, spol. Isolit Bravo, spol. s.r.o., zavedla program pro zaměstnance svých odběratelů. Program spočíval ve sbírání bodů za každý prodaný výrobek. Body si zaměstnanec obchodního partnera následně mohl u výrobce uplatnit, čímž získal peněžní bonus. Podkladem k uplatnění byla šeková knížka, na které byly uvedeny údaje o zaměstnanci obchodního partnera, údaje o prodejně, kde zaměstnanci pracují nebo informace k tomu, že zdanění příjmu z bonusu má na starosti jeho příjemce.
Rozhodnutí Krajského soudu („KS“)
Správce daně na základě kontroly spol. Isolit Bravo, spol. s.r.o. (výrobci) doměřil z vyplacených odměn daň z příjmů fyzických osob a penále. Odůvodněním bylo dle KS, že se jedná o příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů („ZDP“).
Výrobce se obrátil na KS, který žalobu zamítl. Dle Krajského soudu je postačující, pokud příjem splňuje podmínku přímé souvislosti s hlavním příjmem zaměstnance a nemusí přitom plynout přímo z pracovněprávního vztahu zaměstnanec a zaměstnavatel (pojmy v § 6 odst. 2 ZDP jsou dle KS jen legislativní zkratkou a nejsou totožné s pojmy v pracovním právu).
Vyjádření NSS
V souvislosti s § 6 odst. 1 písm. d) ZDP se NSS odvolává na rozsudek čj. 7 Afs 29/2005‑91 a čj. 5 Afs 38/2014‑37. V daných rozsudcích je uvedeno, že pod příjmy uvedené v daném paragrafu jsou zahrnuty různé formy plnění (mimo mzdu či odměnu za práci) v souvislosti s výkonem závislé činnosti, které (mimo jiné) mají povahu motivační či stabilizační.
NSS zdůrazňuje (a potvrzuje předchozí závěry KS), že pokud existuje souvislost mezi příjmem a výkonem hlavní závislé činnosti, bude se jednat o příjem ze závislé činnosti podle uvedeného § 6 ZDP. Dle NSS není podstatné, zda tyto příjmy plynou od pracovněprávního zaměstnavatele nebo od třetí osoby. Plátce takových příjmů je definován jako „zaměstnavatel“ v souladu s § 6 odst. 2 ZDP a má povinnost odvést daň příjmů (v souladu s § 38d či § 38h ZDP).
NSS taktéž doplňuje podobnost s rozsudkem z roku 2018, čj. 1 Afs 162/2018‑39, který se zabýval zdaněním nepeněžních příjmů poskytovaných pro zaměstnance třetí osobou, který příjmy řádně zdaňoval. Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku zabýval otázkou, zda příjem bude podléhat odvodu sociálního a zdravotního pojištění. Podle Nejvyššího správního soudu musí být splněna podmínka, že příjem podle § 6 ZDP plyne ze zaměstnání (tedy z činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele) dle předpisů upravujících pojistné. NSS konstatoval, že vyplacení takové odměny tedy automaticky neurčuje povinnost odvést z příjmu pojistné a věc vrátil k dalšímu prozkoumání.
V případě, že Vás k danému tématu zajímá více informací, neváhejte se na náš obrátit, rádi Vám pomůžeme!
Stela Bartošová
bartosova@edmutilitas.cz
