Vážení,
rádi bychom Vás seznámili s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (10 Afs 113/2021 - 50; „NSS“), který v nedávné době rozhodoval ve věci rozlišení mezi náklady na propagaci (daňově uznatelný náklad) a náklady na reprezentaci (daňově neuznatelný náklad).
Společnost ve zdaňovacích obdobích 2013 – 2015 uplatnila jako daňově uznatelné náklady na reklamu a propagaci (mimo jiné). Na základě předložených důkazů správce daně neuznal náklady jako daňově uznatelné a doměřil společnosti daň z příjmů právnických osob. Společnost podala proti platebním výměrům odvolání a následně žalobu ke krajskému soudu, kterou soud zamítl. Společnost rozsudek krajského soudu („KS“) napadla s tím, že správce daně řádně neposoudil účel a daňovou uznatelnost nákladů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů („ZDP“).
O co šlo v uvedeném rozsudku?
Společnost uspořádala akci ku příležitosti výročí 20 let od jejího založení. Společnost uvedla, že v rámci akce bylo představeno nové logo, pro zákazníky bylo uspořádáno školení, kde společnost prezentovala její historii, dosažené úspěchy a její budoucí vize. Podle jejího úsudku odpovídají příslušné náklady na reklamu a propagaci definici reklamy popsané v rozsudku NSS ze dne 4. 8. 2005, čj. 5 Afs 152/2004‑55. V předložených důkazech také prokazovala, že akce byla organizována k budování pozice značky, jména firmy a k propagaci produktů.
Správce daně zjistil, že během večera probíhaly různé společenské aktivity, akce byla moderována, doprovázena uměleckým vystoupením a pro zákazníky bylo rovněž zajištěno ubytování. Zároveň z videozáznamu zjistil, že žádné školení pro zákazníky neproběhlo. Správce daně ze zjištěných informací dovodil, že se v daném případě jedná o náklady na reprezentaci dle §25 odst. 1 písm. t) ZDP, tj. daňově neuznatelné.
Rozhodnutí NSS k nákladům na propagaci
Podle NSS společnost dostatečně nevyvrátila důvodné pochybnosti správce daně ohledně uplatněných nákladů na reklamu a propagaci. Z důkazů, které společnost předložila, vyplynul reprezentativní charakter akce.
Dle NSS daňovou účinnost nákladů podle § 24 odst. 1 ZDP a zjištění, zda se nejedná o náklady na reprezentaci, je potřeba posuzovat samostatně. Jelikož ZDP neobsahuje vymezení definice reprezentace, ale její charakteristické rysy, rozhodující jsou okolnosti vynaložení výdajů. Dle NSS má náklad na reprezentaci charakter plnění určeného ke spotřebě nebo obdarování konkrétní osoby, zatímco náklad na reklamu a propagaci má sloužit k získání nových zákazníků.
NSS na základě doložených výdajů a videozáznamu souhlasil s názorem finančních orgánů a rozhodnutím krajského soudu, že celý průběh akce vykazuje charakteristiky společenské akce určené obchodním partnerům společnosti, a ne k její propagaci.
Další části rozsudku
V další části rozsudku byly posuzovány náklady na osvětlení skladů, které správce daně neuznal jako daňově uznatelné. Z předložených podkladů bylo dovozeno, že se nejedná o náklady na opravu, ale o náklady na technické zhodnocení podle § 25 odst. 1 písm. p) ZDP. Dle NSS nebylo v uvedeném případě potřeba posuzovat, zda náklady spadnou pod definici opravy nebo technického zhodnocení, ale podstatné pro projednávaný případ bylo, že společnost neunesla své důkazní břemeno ve vztahu k prokázaní stavu skladů před provedením úprav.
NSS se v poslední části zabýval daňovou účinnosti nákladů na licenční poplatky za použití ochranných známek. Správce daně v průběhu daňového řízení zjistil mnoho pochybností (realizace nové ochranné známky bez licenční smlouvy, nesoulad mezi tvrzením společnosti a zjištěnými skutečnostmi ze strany správce daně, úhrady poplatku na jiný účet než sjednaný), stejně jako v předchozích případech tak náklady posoudil jako daňově neúčinné. NSS zhodnotil obchodní transakci jako nestandardní a dospěl ke stejným závěrům jako správce daně a krajský soud.
V případě, že Vás k danému tématu zajímá více informací, neváhejte se na nás obrátit.
Stela Bartošová Michaela Kozminská
bartosova@edmutilitas.cz kozminska@edmutilitas.cz
