Blog

V první polovině letošního roku Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) rozhodoval o povinnosti opravy původně uplatněného odpočtu DPH ve vztahu ke zboží, které bylo prodáno jako odpad se ztrátou nebo dobrovolně zničeno (C – 127/22). V příspěvku Vám přinášíme shrnutí uvedeného rozsudku; celé znění si můžete přečíst zde.

O co šlo v uvedeném rozsudku?

Plátce DPH vyřadil různé zboží, o nichž se mělo za to, že se staly nevhodnými k použití nebo prodeji zejména z důvodu opotřebení, vadnosti, nebo dokonce zastaralosti či nevhodnosti. Některá z takto vyřazených aktiv byla prodána jako odpad třetím podnikům, jiná byla zničena nebo odstraněna. Předmětem sporu byla skutečnost, zdali u takto vyřazeného zboží vznikla plátci DPH povinnost k opravě původně uplatněného odpočtu DPH na vstupu při pořízení.

Vyjádření SDEU

Soudní dvůr EU se nejprve zabýval otázkou, zdali ztrátový prodej zboží jako odpadu třetí osobě představuje „změnu okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu“, tj. situaci, kdy vzniká povinnost opravit původně uplatněný odpočet DPH. Není překvapivé, že v tomto směru SDEU došel k závěru, že úpravu odpočtu daně v takovém případě není nutné provádět. Dle SDEU je irelevantní, že realizační hodnota dotčeného zboží byla snížena ve vztahu k jeho původní hodnotě, nebo že se z téhož důvodu změnila jeho původní povaha. Takové okolnosti nevedou k přerušení úzkého a přímého vztahu mezi nárokem na odpočet DPH zaplacené na vstupu a jeho využíváním pro zdanitelná plnění na výstupu.

Zajímavější pak bylo sledovat, jak se SDEU postaví ke zboží, které bylo zničeno dobrovolně. Směrnice o DPH v článku 185 stanoví, že opravu původně uplatněného odpočtu DPH na vstupu není nutné provádět při zničení, ztrátě či krádeži majetku, které byly řádně doloženy nebo potvrzeny (transponováno do tuzemského zákona o DPH v ustanovení § 77 zákona o DPH).

Dle SDEU výraz „zničení“ označuje činnost zásadního pozměnění předmětu, jeho odstranění demolicí, likvidaci. Výraz „ztráta“ pak znamená být zbaven věci, kterou jsme vlastnili či užívali. Z toho vyplývá, že ztráta majetku nemůže vyplývat z dobrovolného jednání, zatímco v případě zničení to není vyloučeno.

Taková situace (dobrovolné zničení) představuje dle SDEU „změnu okolností zohledněných při výpočtu výše odpočtu“ ve smyslu článku 185 Směrnice. Pokud je však takové zničení řádně prokázáno nebo odůvodněno a pokud uvedené zboží objektivně ztratilo veškerý užitek v rámci hospodářské činnosti, nezakládá taková změna okolností povinnost provést opravu.

Uvedený rozsudek SDEU tak potvrzuje dosavadní správní praxi (viz Informace GFŘ). V takových situací doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost tomu, zdali je u zničeného zboží vyčerpán hospodářský potenciál, jak uvádí SDEU, a následně pak prokázání samotné likvidace zboží.

Pokud Vás k danému tématu zajímá více informací, neváhejte se na nás obrátit.

Michaela Kozminská
kozminska@edmutilitas.cz