Vážení,
rádi bychom Vás seznámili s rozsudkem Nejvyššího správního soudu („NSS“; 5 Afs 335/2021), který se zabýval možností vyloučit prodej pozemku z výpočtu krátícího koeficientu dle § 76 odst. 4 písm. a) zákona o DPH.
O co v uvedeném rozsudku šlo?
Společnost v roce 2015 realizovala prodej pozemků, o kterých tvrdila, že je využívá pro svou ekonomickou činnost a jsou tak dlouhodobým majetkem (takto o nich i účtovala). Při jejich prodeji (osvobozeném od daně) společnost uplatnila výjimku dle § 76 odst. 4 písm. a) zákona o DPH a prodej pozemků nezahrnula do výpočtu krátícího koeficientu.
Správce daně s uvedeným postupem nesouhlasil a došel k závěru, že pozemky nejsou dlouhodobým majetkem, ale zbožím. Správce daně argumentoval tím, že hlavní ekonomickou činností společnosti je developerská činnost, tj. pozemky nakoupila s cílem následného prodeje. Správce daně tedy odmítl vyloučení prodeje pozemků z krátícího koeficientu a doměřil významnou částku DPH.
Rozhodnutí Městského soudu a NSS
Městský soud potvrdil stanovisko správce daně a potvrdil povinnost zaplatit daň; NSS se ztotožnil s argumentací městského soudu a kasační stížnost zamítl.
Argumentací bylo tvrzení, že společnost nakupovala pozemky se záměrem přeměny na stavební parcely a jejich následného prodeje. NSS uvádí, že hlavním rozdílem mezi dlouhodobým majetkem a zbožím je v předpokládaném (a posléze i realizovaném) způsobu budoucího využití pozemků a prodej pozemků nemůže být současně ekonomickou činností plátce a současně být k této činnosti používán.
Na tento závěr nemá dle NSS vliv ani skutečnost, že část pozemků byla po určitou dobu pronajata pro zemědělské účely, příp. byla využita pro umístění reklamy, skladování materiálu nebo poskytnutí věcného břemene, neboť pro tyto účely nebyly pozemky pořízeny.
V případě dotazů se na nás neváhejte obrátit.
Lenka Kolmanová
kolmanova@edmutilitas.cz