Od 1. 1. 2019 došlo ke zvýšení minimální mzdy na 13 350 Kč (z původních 12 200 Kč). Z minimální mzdy vychází několik výpočtů týkajících se daní.
Osoby bez zdanitelných příjmů musí platit vyšší pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Místo dosavadních 1 647 Kč platí počínaje lednem částku 1 803 Kč. Také se zvyšuje limit pro osvobození důchodů, který odpovídá 36násobku minimální mzdy. Zvýšením minimální mzdy se zvyšuje i výše uplatnitelné slevy za umístění dítěte (tzv. školkovné), kterou lze uplatnit maximálně do výše minimální mzdy na jedno dítě. Na minimální mzdu se také váže možnost uplatnit daňový bonus. Ten může uplatnit poplatník, který měl v daném zdaňovacím období příjem ze závislé činnosti nebo ze samostatné činnosti alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy.
Zároveň s minimální mzdou byly navýšeny i zaručené mzdy. Zaručená mzda je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Odměna za práci nesmí být nižší než zaručená mzda pro danou profesi.
Pro rok 2019 byla vypočítána nová výše průměrné mzdy 32 699 Kč (loni 29 979 Kč). Z tohoto důvodu došlo k navýšení minimálních záloh na veřejné zdravotní pojištění pro OSVČ, kteří mají podnikání jako svoji hlavní činnost. Záloha činí minimálně 2 208 Kč (v roce 2018 částka 2 024 Kč), nová výše minimální zálohy se vztahuje už na lednovou zálohu. Záloha na důchodové pojištění činí minimálně 2 388 Kč (v roce 2018 částka 2 189 Kč) pro hlavní činnost. Nová výše minimální zálohy se platí až od měsíce následujícího po měsíci, kdy byl podán (měl být podán) přehled OSVČ.
Přepočtem průměrné mzdy je také ovlivněn výpočet solidárního zvýšení daně a maximálního vyměřovacího základu pro sociální pojištění. Hranice pro solidární zvýšení daně a maximální vyměřovací základ je pro rok 2019 1 569 552 Kč. Příjmy ze zaměstnání a ze samostatné činnosti, které přesáhnou tuto hodnotu, je nutné zdanit dodatečnou solidární daní ve výši 7 %. Výhodou je, že z příjmů nad daný limit se neodvádí sociální pojistné.
Změna splatnosti záloh na důchodové pojištění osob samostatně činných
Splatnost záloh na důchodové pojištění se od ledna 2019 sjednotila se splatností nemocenského pojištění – nově je od prvního do posledního dne kalendářního měsíce, za který se tato záloha platí. Na splatnosti záloh na veřejné zdravotní pojištění osoby samostatně výdělečně činné se nic nemění, je nadále od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne měsíce následujícího po měsíce, za který se platí.
Část legislativních změn je již platná a účinná od 1. 1. 2019. Některé změny jsou stále v legislativním procesu a patrně vstoupí v účinnost 1. 4. 2019. Vybrané změny mají odloženou účinnost od 1. 1. 2021.
Na konci roku 2018 skončilo přechodné období pro společnosti (sdružení bez právní subjektivity) postupující podle původní jednodušší právní úpravy. Nyní musí každý společník postupovat individuálně sám za sebe podle obecných ustanovení zákona o DPH. Pokud se na nová pravidla přechází k 1. 1. 2019, není nutné informovat finanční úřad.
Pravidlo pro určení data uskutečnění zdanitelného plnění u dlouhodobé služby (služba poskytovaná déle než 12 měsíců), kdy se za datum uskutečnění zdanitelného plnění považuje nejpozději poslední den každého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém poskytování této služby započalo, se nově nevztahuje například na ex offo advokáty a další osoby (pokud odměnu hradí stát). Tato výjimka se nepoužije pro situace, kdy plnění bylo započato v roce 2017 a nebylo ukončeno k 31. 12. 2018.
Dojde ke zjednodušení administrativy pro malé podnikatele, kteří poskytují elektronické služby osobám nepovinným k dani (nepodnikatelům) z jiných členských států EU. Nyní platí, že místem plnění je místo příjemce služby. Dodavatel má obecně dvě možnosti, jak odvést daň v zemi příjemce. Buď se může standardně zaregistrovat k DPH v dané zemi, nebo může využít zvláštního režimu jednoho správního místa (tzv. MOSS), kdy jsou daňové závazky v zahraničí vypořádány skrze českého správce daně. Po změně by se takto nemuselo postupovat v případě, kdy celková hodnota těchto služeb bez daně nepřekročí v příslušném ani předcházejícím roce 10 000 EUR. Malí podnikatelé se nebudou muset registrovat v jiném členském státě ani využít MOSS, místo plnění zůstane v České republice. Tato změna byla zavedena Směrnicí EU od 1. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že český zákonodárce neimplementoval včas danou změnu do českého zákona o DPH, lze využít přímého účinku Směrnice.
Novela zavádí nová pravidla pro uplatňování DPH v případě poukazů, respektive plnění, která jsou s poukazy spojena. Pravidla se budou lišit podle typu poukazu (jednoúčelový vs. víceúčelový).
Novinky nastanou také v zaokrouhlování. Dosud haléřové vyrovnání DPH nepodléhalo. Po změně bude toto platit už jen pro hotovostní platby, zaokrouhlení u bezhotovostních plateb bude podléhat DPH.
Zejména při výpočtu DPH ze záloh se využívá způsob kalkulace daně „shora“. Daň se stanoví tak, že se částka včetně DPH vynásobí koeficientem, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 21 (resp. 15 nebo 10 v závislosti na aplikované sazbě) a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100. Koeficient se zaokrouhluje na 4 desetinná místa. Nově se daň bude počítat jako rozdíl mezi částkou odpovídající výši úplaty za zdanitelné plnění, která je včetně daně a částkou, která se vypočítá jako podíl výše úplaty za zdanitelné plnění, včetně daně a koeficientu 1,21 (resp. 1,15 nebo 1,10). U této změny bude přechodné období 6 měsíců, kdy bude možné postupovat i podle starého postupu. Díky této změně, již nebudou vznikat rozdíly při výpočtu daně „shora“ a „zdola“.
Dle aktuálního znění zákona o DPH není činnost jednatelů a dalších osob, jejichž příjmy jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti, považována za ekonomickou činnost. Tento přístup ovšem není v souladu se Směrnicí EU, protože činnost jednatele obecně vykazuje znaky nezávislosti a je spojena i s řadou rizik. Dle Směrnice EU může být činnost jednatele považována za určitých okolností za ekonomickou činnost, je na něj tedy nahlíženo jako na běžného podnikatele. Tato skutečnost má dopad na povinnost registrace k DPH při překročení stanoveného obratu, zatížení poskytnutých služeb souvisejících s jednatelstvím daní z přidané hodnoty aj.
Původní verze novely počítala s úpravou české legislativy, aby byla v souladu s evropskou Směrnicí, nicméně v průběhu legislativního procesu byla tato změna z novely vyřazena. S nejvyšší pravděpodobností bude tedy i v budoucnu pokračovat stávající stav, kdy si jednatelé mohou vybrat, zda se v této oblasti budou řídit tuzemským zákonem o DPH (nejsou osobou povinnou k dani), nebo využijí přímého účinku Směrnice (jsou osobou povinnou k dani).
Určité změny novela přinese i v oblasti opravy základu daně a výše daně, která se provádí například v situaci, kdy dojde ke zrušení nebo vrácení zdanitelného plnění, případně při poskytnutí dodatečné slevy formou opravného daňového dokladu (dobropisu) apod.
Podle aktuální legislativy je oprava základu daně a výše daně samostatným zdanitelným plnění, které se zjednodušeně řečeno považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém plátce (i) zvyšuje daň na výstupu, nebo (ii) snižuje daň na výstupu a odběratel obdržel opravný daňový doklad. Z textace příslušného ustanovení je zřejmé, že se nejedná o jeden konkrétní den, nýbrž o interval. V praxi finanční úřady většinou vyžadují při snižování daně na výstupu potvrzení příjemce o přijetí dobropisu.
Nově bude toto samostatné zdanitelné plnění uskutečněné dnem, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně. Jedná se tedy o konkrétní den, jehož určení již nemá vazbu na doručování opravného daňového dokladu příjemci. Stejně jako doposud musí plátce vystavit do 15 dnů opravný daňový doklad (pokud má povinnost opravný daňový doklad vystavit). Plátce musí ve stejné lhůtě vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce. Nebude tedy nutné disponovat potvrzením odběratele o přijetí opravného daňového dokladu, postačí například odeslání e-mailovou zprávou či poštou. Novou povinnou náležitostí opravného daňového dokladu je uvedení data rozhodného pro provedení opravy.
Oprava základu daně a výše daně se uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tato oprava považuje za uskutečněnou. Pokud je však základ daně snižován a plátce má povinnost vystavit opravný daňový doklad, oprava základu daně jako samostatné zdanitelné plnění se uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátce vynaložil úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění.
Nově budou částečně zjednodušena pravidla pro vracení v minulosti odvedeného DPH souvisejícího s nedobytnými pohledávkami. Zvýhodněné podmínky ovšem půjde použít pouze u nedobytných pohledávek vzniklých ode dne účinnosti novely zákona.
S účinností novely bude zavedena nová povinnost provést úpravu odpočtu daně (tj. vrátit část v minulosti nárokovaného DPH), pokud dojde ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně (10 let od roku, kdy byla oprava dokončena) k dodání nemovité věci, na které byla v minulosti provedena významná oprava. Významnou opravou se rozumí oprava, u které je hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění vztahujících se k této opravě vyšší než 200 000 Kč. V důsledku tohoto nového pravidla budou muset plátci DPH vést evidenci provedených oprav. Úprava odpočtu se týká pouze oprav provedených ode dne účinnosti novely.
Dle aktuální legislativy se uplatňuje pravidlo, že pokud plátce DPH podá dodatečné přiznání vztahující se k některému ze zdaňovacích období minulého roku a zároveň je tímto dodatečným přiznáním změněn vypořádací koeficient, nemění se v aktuálním roce používaný zálohový koeficient. Nově v této situaci dojde ke změně zálohového koeficientu podle dodatečného daňového přiznání. Důsledkem této změny bude aplikace více zálohových koeficientů v jednom roce.
Od 1. 1. 2021 dojde k omezení možnosti zdanit nájem nemovité věci. Dobrovolné zdanění je možné, pokud je pronajímána nemovitá věc jinému plátci pro účely uskutečňování jeho ekonomické činnosti. Od roku 2021 nebude moci být takto postupováno u nájmu následujících typů nemovitých věcí:
V důsledku tohoto nového pravidla budou muset někteří plátci DPH provádět úpravu odpočtu DPH a tím vrátit část v minulosti nárokovaného DPH souvisejícího s pronajímanými nemovitostmi. U této změny není navrženo žádné přechodné ustanovení.
Od začátku roku platí nová pravidla pro zdanění investičních fondů, podle kterých došlo k zúžení definice základního investičního fondu. U tohoto typu poplatníka se aplikuje sazba daně z příjmů ve výši 5 %. Základním investičním fondem se nově rozumí investiční fond, jehož akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, pokud žádný poplatník daně z příjmů právnických osob nemá podíl na základním kapitálu tohoto investičního fondu 10 % nebo více a neprovozuje živnostenské podnikání za podmínek stanovených živnostenským zákonem.
Doposud se při výpočtu daně z příjmů zaměstnanců, kteří hradí povinné pojistné v jiných státech EU, EHP nebo Švýcarsku, navyšoval základ daně o tzv. „fiktivní pojistné“, které by zaměstnavatel hradil za zaměstnance v České republice. Nyní se základ daně navyšuje o skutečně placené pojistné v zahraničí.
Nejvíce změn souvisí s implementací evropské Směrnice ATAD (Anti-tax Avoidance Directive), která se snaží omezit přesouvání zisků v rámci skupin propojených společností s cílem minimalizovat zaplacenou daň. Většina změn se u poplatníků uplatňujících jako zdaňovací období kalendářní rok uplatní až za zdaňovací období 2020.
Uznatelnost výpůjčních nákladů je již nyní podle současné legislativy limitována například testem nízké kapitalizace. V důsledku implementace nové evropské Směrnice ATAD budou výpůjční náklady, které jsou považovány podle pravidel nízké kapitalizace za daňově uznatelné, podrobeny dalšímu testování. Tyto uznatelné výpůjční výdaje budou porovnány se zdanitelnými výpůjčními příjmy. Pokud uznatelné výpůjční výdaje převýší zdanitelné výpůjční příjmy, tak se převyšující část bude testovat, zda nepřesahuje 30 % daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy nebo 80 000 000 Kč. Částka přesahující vyšší z těchto limitů bude daňově neuznatelným nákladem. Tyto neuznatelné náklady bude ovšem možné uplatnit při splnění podmínek v dalších zdaňovacích obdobích.
Dále bude implementací Směrnice ATAD zavedeno zdanění přemístění majetku z České republiky do zahraničí bez změny vlastnictví. Tento typ transakce bude u poplatníků daně z příjmů právnických osob považován za fiktivní prodej majetku „sobě samému“.
Dalším novým pravidlem je úprava zdanění ovládané zahraniční společnosti (CFC rules – controlled foreign company). Příjmy ovládaných společností, ve kterých má český daňový rezident více než 50% podíl, které nevykonávají podstatnou hospodářskou činnost a jejichž daňové zatížení je nižší než polovina daně, kterou by tato společnost platila, kdyby byla rezidentem ČR, se podle zákonem stanoveného klíče připočtou ovládající společnosti v ČR.
Vzhledem k tomu, že v současné době nejsou přímé daně v Evropské unii příliš harmonizované, dochází k tomu, že je stejná transakce kvalifikována rozdílně v různých zemích. Tyto hybridní nesoulady jsou často zneužívány daňovými subjekty k získání daňové výhody. Nová pravidla vycházející ze Směrnice ATAD řeší problematiku těchto nesouladů.
Poslední novinkou, kterou přináší implementace Směrnice ATAD, je doplnění zásad správy daně o tzv. zákaz zneužití práva. Převažujícím účelem právního jednání nesmí být získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.
Tato zásada je již v současné době dovozována judikaturou i správní praxí, nyní bude explicitně uvedena v daňovém řádu. Za zmínku stojí, že definice zneužití práva dle Směrnice je užší než podle plánované tuzemské právní úpravy. Cílem této změny je zabránění zneužívání daňového systému k agresivnímu daňovému plánování.
Novela rozšiřuje dosavadní oznamovací povinnost o odvedené sražené dani z příjmů plynoucích daňovým nerezidentům do zahraničí i na osvobozené příjmy a příjmy, které podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v ČR.
Pro uplatnění odpočtu daně na výzkum a vývoj již nebude nutné mít zpracovanou projektovou dokumentaci před realizací výzkumných aktivit, ale až v termínu pro podání daňového přiznání. Nově ovšem bude muset být informován správce daně o započetí práce na výzkumném projektu.
Změna, která se týká významné části poplatníků, by měla vrátit limit pro výdajové paušály na vyšší hranici příjmů 2 000 000 Kč, ale zároveň ponechat možnost uplatnit daňové zvýhodnění na děti a slevu na manžela či manželku. Vyšší paušální výdaje bude možné využít již za zdaňovací období 2019.
