Dodáním zboží se dle § 13 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“) rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Z ustálené judikatury vyplývá, že převod práva nakládat se zbožím jako vlastník pro účely DPH nemusí být totožný s přechodem vlastnictví v právním slova smyslu. Dodání zboží pro účely DPH zahrnuje jakýkoliv převod hmotného majetku, který opravňuje příjemce k tomu, aby skutečně nakládal s takovým majetkem, jako by byl jeho vlastníkem, ačkoliv na příjemce vlastnické právo převedeno nebylo (viz např. SDEU C-320/88 Shipping and Forwarding Enterprise Safe BV nebo tuzemský 9 Afs 137/2016 Arex).
Na konci minulého roku se převodem práva nakládat se zbožím jako vlastník opětovně zabýval Nejvyšší správní soud (8 Afs 206/2020), rádi bychom Vás seznámili s obsahem rozsudku.
O co v rozsudku šlo?
Jednalo se o případ, kdy dodavatel mobilních telefonů uzavřel dohodu s odběratelem o nákupu mobilních telefonů (odběratel tak nabyl vlastnické právo k telefonům). Odběratel však souhlasil s tím, že se zbožím bude nakládat dodavatel (veškeré dispozice se zbožím tak i nadále vykonával dodavatel). Zboží zůstávalo na skladě dodavatele, který jej následně prodával třetím subjektům na základě zmocnění od odběratele. Odběratel fyzicky zboží nikdy nepřevzal do sféry svého vlivu.
Odběratel evidoval přijaté daňové doklady od dodavatele a následně vystavené doklady jeho jménem na třetí subjekty (vystavování dokladů jménem odběratele ze strany dodavatele bylo činěno na základě příslušného zmocnění). Z přijatých daňových dokladů si odběratel uplatnil nárok na odpočet daně, který správce daně zpochybnil a platebními výměry vyměřil odběrateli DPH.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Krajský a následně i Nejvyšší správní soud („NSS“) se zabývaly otázkou převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník. NSS se v této věci ztotožnil s rozhodnutím Krajského soudu. Konstatoval, že pro účely převodu práv nakládat se zbožím jako vlastník je třeba, aby vlastník mohl činit rozhodnutí, která ovlivňují právní stav zboží, zejména rozhodnutí o jeho prodeji (odkázal se přitom na rozhodnutí SDEU ve věci C-401/18 Herts). To se v tomto případě nestalo. Odběratel dostával pouze jedenkrát měsíčně souhrnnou informaci o prodejích zboží bez možnosti je nějak reálně ovlivnit. V reálnem čase tedy odběratel nevěděl o nákupu zboží pro sebe a ani o následném prodeji třetím stranám, nemohl tedy činit rozhodnutí, která by mohla ovlivnit právní situaci zboží.
NSS v uvedeném rozsudku konstatoval, že k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník pro účely DPH nedojde v případě, kdy se nabyvatel vzdá výkonu podstatných práv vlastníka, která umožňují rozhodovat o právním osudu zboží, ve prospěch dodavatele.
V případě, že Vás uvedený rozsudek zaujal a potřebujete zkonzultovat Vaši situaci, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme!
