V rozsudku se Nejvyšší správní soud („NSS“) opětovně zabýval (ne)stavebním pozemkem pro účely DPH. NSS mimo jiné konstatoval, že pro kategorizaci pozemku jako stavebního pro účely zákona o DPH je zásadní úmysl smluvních stran. Nejedná se však o úmysl subjektivní, ale o obecné indicie vedoucí k závěru, že předmětem dodání je dodání pozemku určeného k zastavění. NSS zároveň potvrdil, že potřebným správním úkonem k zařazení do stavebního pozemku je i samotný územní plán.